JMÉNO BOHUMILA NĚMCE SE VĚTŠINĚ Z NÁS VYBAVÍ PŘEDEVŠÍM V SOUVISLOSTI S VOLBOU EDVARDA BENEŠE PREZIDENTEM ROKU 1935. A V TÉTO SOUVISLOSTI I S TVRZENÍM, ŽE PROTI SOBĚ STÁLI DVA SVOBODNÍ ZEDNÁŘI. NEPOCHOPITELNÉ? MIMOBĚŽNÉ.

Bohumil Němec se narodil 12. března 1873 ve východočeské obci Prasek (u Nového Bydžova) v rodině zemědělce. V 90. letech 19. století studoval na Univerzitě Karlově zoologii a botaniku, a když získal ve 23 letech doktorát, měl již za sebou vlastní objevy i publikační činnost. Nastoupil jako asistent v univerzitním Botanickém ústavu a jeho vědecká a pedagogická kariéra strmě stoupala. Ve 34 letech se stal řádným profesorem české univerzity, byl nejmladším členem profesorského sboru filosofické fakulty. V letech 1901–1939 pak byl ředitelem Ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin UK, který vybudoval od samotných základů a udělal z něj renomované pracoviště. Na počátku 20. let zastával funkci rektora Univerzity Karlovy. Vedle vědy se věnoval značně i její popularizaci, byl např. zakladatelem dodnes vycházejícího časopisu Vesmír, napsal mnohé učebnice, dokonce i čítanku, konal osvětové přednášky a byl řídícím redaktorem Dodatků Ottova slovníku naučného (OSNND). Jeho vědecká činnost trvala přes 60 let, podařilo se mu výrazně uspět i po roce 1948, přestože nebyl nikdy členem KSČ a ani jinak se na budování socialismu aktivně nepodílel. Roku 1953 byl nejspíše díky vlivu Zdeňka Nejedlého na podnět sovětských přírodovědců jmenován akademikem nově založené Československé akademie věd. V druhé polovině 50. let pak řídil Encyklopedickou kancelář ČSAV.

Vedle těchto odborných aktivit byl Němec od mládí činný i společensky a politicky. Jako studenta jej v 90. letech zasáhl proces s Omladinou, oslovilo jej pokrokové hnutí a pokrokářské hodnoty. Byl nějakou dobu rovněž uvězněn. Nakonec se přiklonil k mladočeské straně, která se pod vedením Karla Kramáře a Aloise Rašína snažila transformovat v moderní liberální stranu se silnou akcentací nacionální tematiky. V rámci této strany rozvíjel především osvětovou a kulturní činnost, byl jejím zástupcem v Zemské školní radě. Za války pak patřil k redakčnímu okruhu kolem časopisu Národ a jeho patriotismus byl maximální. Angažoval se poté v kulturním výboru Národního výboru, a to až do zřízení ministerstva školství. Dlouhá léta byl členem redakční rady Národních listů, byl tajemníkem Národního muzea a především díky němu se dostalo z velkých ekonomických problémů, po Kramářově smrti byl pak předsedou Společnosti dr. Karla Kramáře, která spravovala jeho majetek. Po roce 1918 se Bohumil Němec angažoval v pravicové národnědemokratické straně, jejímž základem byli právě mladočeši. V letech 1918–1920 byl za tuto stranu poslancem, 1920–1929 senátorem. Jako moderní polyhistor byl označován za pýchu parlamentu. V roce 1935 se však se svou stranou, spolu s dalšími intelektuály, rozešel, a sice pro její blízkou spolupráci s populistickými fašizoidními uskupeními. Stalo se tak v době, kdy stál v čele nadstranického politického orgánu – Národní rady československé. V této době jej oslovují někteří představitelé agrární strany s nabídkou, aby se postavil jako konzervativní protikandidát při prezidentské volbě proti Edvardu Benešovi. Němec tuto nabídku nejprve přijal, na poslední chvíli však svou kandidaturu stáhl. Ani tato epizoda, přestože je z jeho života nejvíce známa a přestože mu přinesla nálepku konzervativního pravičáka, mu však následnou úspěšnou činnost nezkazila. I v 50. letech, již jako akademik, vykonal pro českou společnost řadu záslužných činů včetně toho, že se mu podařilo zachránit majetek Hlávkovy nadace a převést jej pod Akademii věd. Němec byl až do konce svého života velmi aktivní a duševně svěží. Zemřel 7. dubna 1966 v Havlíčkově Brodě ve věku 93 let. Za jeho života se vystřídalo šest režimů.

Mezi svobodné zednáře vstoupil Bohumil Němec v rámci náborové akce Františka Síse a z výše uvedených řádek je zřejmé, že byl členem lóže Národ, kde byla celá řada osob podobně smýšlejících jako on. Němec patřil k předním Sísovým důvěrníkům, a když byla v roce 1919 lóže Národ ustavena, stal se Sísovým zástupcem. Nepřekvapí, že patřil také mezi prvních pět navržených kandidátů na nejvyšší 33. stupeň. Bohumil Němec se řadil k těm členům lóže Národ, kteří se snažili o navázání dobrých vztahů s lóží Jan Amos Komenský, osobně navštěvoval tuto lóži a seznamoval se s její prací. Po založení Nejvyšší Rady roku 1922 patřil mezí její funkcionáře. V pozdějších letech Němcova zednářská aktivita ochladla, ale až do 30. let zůstal členem lóže Národ. Tato lóže jej pro mnohé pohledávky a absence v roce 1934 dokonce vyškrtla ze svých řad, čímž však překročila své kompetence, protože Bohumil Němec byl členem vyšších stupňů. Němec se proti vyškrtnutí odvolal a nakonec dosáhl čestného krytí. V případě prezidentské volby v prosinci 1935 je tak tvrzení o tom, že proti sobě stáli dva zednáři, i z tohoto důvodu sporné.