FRANTIŠEK SÍS SE NARODIL 5. ZÁŘÍ 1878 V MARŠOVĚ U JIHOMORAVSKÉHO TIŠNOVA V RODINĚ ŘÍDÍCÍHO UČITELE. ABSOLVOVAL BRNĚNSKÉ GYMNÁZIUM A ZAČAL V PRAZE STUDOVAT PRÁVA, KTERÁ VŠAK NEDOKONČIL PŘEDEVŠÍM DÍKY ZAPOJENÍ DO VEŘEJNÝCH AKTIVIT A ŽURNALISTICKÉ ČINNOSTI, NESENÉ V DUCHU UVĚDOMĚLÉHO NACIONALISMU.

Celoživotně působil v mladočeském a posléze národně demokratickém tisku, a to na různých pozicích. Začínal jako redaktor mladočeských krajských novin, Mladoboleslavských listů. Patřil k těm, kteří ve straně podporovali reformní křídlo, vedené Karlem Kramářem, jehož se stal blízkým spolupracovníkem společně s Aloisem Rašínem. S ním se také od roku 1907 snažil o reorganizaci strany, a to již ve funkci tajemníka. Jeho historická chvíle přišla za první světové války, kdy se stal jedním z nejagilnějších členů domácího odboje a již tehdy také pomýšlel spolu se svým učitelem italštiny Ugo Dadonem na založení české zednářské organizace, která by sloužila jako platforma pro resistenci.

Bylo především Sísovou zásluhou, že po zatčení Kramáře a Rašína mladočeská strana jako celek nezabředla zcela do aktivismu. Sís počátkem roku 1917 založil časopis Národ, kolem kterého pak soustředil řadu vynikajících politických i intelektuálních osobností, které usilovaly o pevné hájení státoprávní politiky a českých národních zájmů. Podílel se i na koncipování Manifestu českých spisovatelů a byl blízkým spolupracovníkem jak Jaroslava Kvapila, tak Přemysla Šámala. Když došlo po amnestování politických vůdců Kramáře a Rašína na podzim 1917 k reorganizaci v hlavním stranickém periodiku – Národních listech – stal se Sís jejich šéfredaktorem. Účastnil se všech zásadních politických akcí roku 1918 a aktivně pracoval i v zastřešujícím orgánu domácí politiky – Národním výboru. Za práci v odboji byl po válce opakovaně oceněn.

Po převratu se stal František Sís poslancem za nově vzniklou pravicovou stranu – národní demokracii –, jež měla mladočeský základ. Na stranických kandidátkách se objevoval i v následujících letech, svůj mandát však následně přenechával jiným méně úspěšným kolegům. Místo toho raději dlouhodobě pobývat na studijním pobytu ve Francii, kde si chtěl doplnit své vzdělání, a pustil se tam také do organizování krajanské kolonie. Sísovi sourozenci byli také původně mladočeští žurnalisté a žili dlouhodobě v zahraničí. Bratr Vladimír v Bulharsku a sestra Milada v Paříži. Zde se také Sís, který do té doby udržoval kontakty především s italským zednářstvím, seznámil i se zednářstvím francouzským.

Sísovou cestou k zednářství byly styky s italským špionem Ugo Dadonem, který se i touto formou snažil pomoci k rozšíření italského velmocenského vlivu ve střední Evropě. Od podzimu roku 1918 působil Dadone jako tiskový atašé italského vyslanectví v Praze a tehdy oprášili se Sísem plány na založení zednářství skotského ritu pod italskou gescí u nás. Sís sehnal řadu reprezentativních osobností především z redakčního okruhu časopisu Národ, velmi vlivných mužů, kteří si přáli se stát svobodnými zednáři, a Dadone jim zajistil zkrácenou cestu k přijetí přes Loggia Nationale Or. Di Roma. Z této kooperace vznikla nejen lóže Národ, ale i řada dalších dceřiných, z nichž ne všechny přežily. Takto byly obsazeny i posty vyšších stupňů, včetně 33. Přestože mnozí zednáři považovali tento proces za velmi problematický, zůstává faktem, že František Sís byl tím, kdo pro české svobodné zednářství v jeho počátcích učinil naprosto základní personální i diplomatické kroky.

Po atentátu na Aloise Rašína roku 1923 byl František Sís povolán zpátky do Prahy, aby převzal politické vedení Národních listů. Přestože patřil k blízkému Kramářovu okruhu, udržoval nadstandardní vztahy i se skupinou Hradu, především pak s Přemyslem Šámalem, a patřil mezi hradní informátory. Když se však ve druhé polovině dvacátých let začaly v národní demokracii ostře vymezovat dva tábory – nacionalistický (idealistický) představovaný např. Viktorem Dykem, a pragmatický v čele s Františkem X. Hodačem, přidal se Sís k nacionalistům. Jeho důvody možná byly pragmatické, neboť Hodač jej opakovaně kritizoval za špatné hospodaření v Národních listech a snažil se jeho vliv omezit. Roku 1930 během jednoho konfliktu přímo s Hodačem dostal dvaapadesátiletý Fratišek Sís záchvat mrtvice, který jej již natrvalo vyřadil z veřejného života a izoloval jej ve vinohradské vile. Své místo v Národních listech přenechal výměnou za finanční podporu na sepsání Dějin Maffie, jež pak na pokračování vycházely v Národních listech, a v této době psal i svá pojednání o počátcích svobodného zednářství v Československu – Vznik svobodného zednářství obřadu skotského starého a přijatého v Československu.

Zemřel v 60 letech, 17. srpna 1938, v předvečer zániku první československé republiky.