VÁCLAV MARIA HAVEL SE NARODIL 12. ZÁŘÍ 1897 NA VELKOSTATKU VE ZBĚŠIČKÁCH V OKRESE TÁBOR DO RODINY VÝZNAMNÉHO PRAŽSKÉHO STAVEBNÍHO PODNIKATELE VÁCSLAVA HAVLA.
O dva roky později se narodil jeho bratr Miloš, pozdější český filmový magnát. Václav M. Havel vystudoval na Českém vysokém učení technickém stavební inženýrství a po otcově smrti v roce 1921 byli s bratrem nuceni převzít vedení rodinných podniků, především pak unikátního zábavního centra, které otec postavil – Paláce Lucerna. Ještě před tím, v době studií, se začal Václav M. Havel angažovat ve veřejném životě, byl studentským aktivistou a prvním předsedou Svazu čs. studentstva a v následujících letech se angažoval ve vedoucí funkci v rámci Obrodného hnutí čs. studentstva, v rámci čehož se podílel na budování např. Studentské kolonie na Letné a koleje Budeč na Vinohradech a dále na projektování i výstavbě studentských letních táborových osad na Řadově a v Koutech. Od mládí tedy kloubil podnikání s veřejnými aktivitami a osvětovou činností, propagaci modernizace a zároveň křesťanských hodnot v obecném slova smyslu. V tomto kontextu je třeba také chápat jeho činnost v YMCe, kde byl řadu let i předsedou pražského sdružení, v Rotary Clubu, který pomáhal zakládat, nebo právě ve svobodném zednářství.
Václav M. Havel je jedním z mála, kdo zanechal ve svých vzpomínkách, které byly publikovány, otevřené autentické svědectví o své zednářské činnosti, které má díky této unikátnosti velkou informační hodnotu. Mezi zednáře byl pozván roku 1923, ve svých 26 letech, kdy se stal členem lóže 28. říjen. Jeho následující organizační i inovativní aktivita, navrhoval např. intenzivní mezigenerační diskusi a propojení, je spjata především s lóží Bernard Bolzano, která vznikla roku 1926 nekonfliktní cestou z 28. října a profilovala se právě svými reformními myšlenkami a mezinárodním rozhledem členů. Václav Havel podporoval zednářský řetězec i prakticky, v meziválečném období i ve 40. letech poskytoval zednářům vhodné zázemí pro jejich činnost v Paláci Lucerna, k obnovení činnosti tohoto spolku na podzim 1947 došlo právě ve Velkém sále Lucerny a slavnostní oběd následoval také zde, U černého koně. Oblíbené místo přátelských setkání pod širým nebem představovaly i Barrandovské terasy. Havel byl aktivně angažován i v projektu výstavby vlastního zednářského chrámu, tzv. Památníku Komenského na malostranském Klárově.
Ve stejném roce, kdy byla založena lóže Bolzano, se Václav M. Havel stává po matčině smrti spolumajitelem Podniků bratří Havlů, v této době především tedy Lucerny a řady nemovitostí, posléze je druhým těžištěm těchto podniků projekt Terasy na Barrandově. Havel podnikl v první polovině 20. let studijní cestu po Spojených státech amerických a odtud si přivezl řadu inovativních myšlenek nejen ideových, ale také technologických, které se snažil aplikovat ve svém podnikání. Jednou z nich bylo i nadšení pro budování moderní zahradní čtvrti, kterou počal od konce 20. let realizovat na jihozápadním okraji Prahy, který se dnes a právě díky němu jmenuje Barrandov. V souvislosti s touto výstavbou také u nás rozvinul výrobu tzv. Lindbetonu (v Litovicích u Hostivic). Jeho bratr se pak realizoval v budování a řízení zábavy, především filmových ateliérů, které nalezly své sídlo také na Barrandově, průkopnický byl i centrální zábavní podnik Terasy, se slavným Trilobit barem, i bazén umístěný ve skále pod ním. Bezesporu se jednalo o úspěšné podnikatelské počiny, které přispěly k téměř vizionářské modernizaci nejen našeho hlavního města.
Václav M. Havel založil roku 1932 neformální diskusní skupinu mladší generace české inteligence i podnikatelů (tzv. barrandovskou skupinu), která uprostřed hospodářské krize tematizovala reformu politického, hospodářského i sociálního života, a byla úzce navázána na podobně orientovaný časopis Demokratický střed, kde bychom mezi přispěvateli našli celou řadu svobodných zednářů.
Po válce a období Protektorátu měl vážné problémy jeho bratr Miloš, který se v rámci filmového průmyslu pohyboval na tenkém ledě, Václav Havel sám měl problémy spíše kvůli svému bratrovi. Za třetí republiky vstoupil do národně socialistické strany a zastával funkci předsedy Ústředního svazu pro cizinecký ruch. Po znárodnění rodinných podniků pracoval dále v Lucerně jako poradce tam přiděleného národního správce a jako plánovač. V průběhu roku 1949 strávil tři měsíce ve vyšetřovací vazbě v podstatě pro nezdařený pokus o emigraci svého mladšího bratra. Od roku 1952 byl úředníkem sokolského družstva Vzlet, později ČSTV. Na starosti měl ubytovací kapacity. Zemřel 22. července 1979, o deset let později se jeho stejnojmenný syn stal československým prezidentem.
Pokud máte zájem o více informací, pište prosím na adresu:
info@lmost.cz