JIŘÍ SEDMÍK SE NARODIL 9. DUBNA 1893 V PRAZE, ABSOLVOVAL GYMNÁZIUM, AVŠAK JEHO STUDIA NA FILOSOFICKÉ FAKULTĚ PO ČTYŘECH LETECH PŘERUŠILO NARUKOVÁNÍ DO ARMÁDY HNED NA POČÁTKU VELKÉ VÁLKY.

Na ruské frontě padl do zajetí a od roku 1916 se pak zapojil do organizování československých legií, v srbské armádě se účastnil bojů na Dobrudži, během Masarykova pobytu v Rusku roku 1917 působil jako jeho sekretář, účastnil se také jednání o převezení čs. jednotek na francouzskou frontu. Přes Sibiřskou magistrálu se dostal do Japonska a Ameriky, kde až do roku 1920 působil jako čs. vojenský atašé. Současně byl delegován jako šéf politické mise ruských legií na mírové konferenci v Paříži.

Ve vojenské kariéře nepokračoval, stal se úředníkem nově vzniklého ministerstva zahraničních věcí, kde postupoval vytrvale v kariérním žebříčku, byl např. přednostou novinářského a literárního oddělení, především však působil jako tajemník ministra Edvarda Beneše, kterého si politicky i lidsky vážil a přivedl jej mezi svobodné zednáře.

Sedmík měl velké jazykové nadání (ovládal sedm jazyků), osobně se orientoval především na anglosaský svět a byl velkým propagátorem tohoto kulturního okruhu, byl zběhlý jak v diplomacii a politických záležitostech, tak kulturních a sociálních otázkách, vyvíjel rozsáhlou osvětovou a publicistickou činnost, dokonce napsal Úvod do politického myšlení (1932) a spolu s Josefem Mackem a Lvem Wintrem publikaci Současná světová krise hospodářská, politická a sociální: její příčiny, účinky a řešení. Politicky byl organizován v sociální demokracii, za kterou také roku 1935 neúspěšně kandidoval do parlamentu. Konfesně patřil k českobratrské církvi evangelické, ve které velmi aktivně působil.

Po Mnichovu byl postaven na ministerstvu zahraničí mimo službu. Za války zůstal v protektorátu a patřil k organizátorům odbojové organizace Politické ústředí (vedle např. Ladislava Rašína, Prokopa Drtiny a Jana Jíny), která udržovala kontakty s Edvardem Benešem, vazby měl i s vojenskou organizací Obranou národa. Podílel se na shánění informací z prostředí nacistických bezpečnostních složek. Patřil do skupiny Karla Jaroše, a právě v rámci zatýkání v této skupině byl i Sedmík 8. dubna 1940 zatčen, obviněn z velezrady a po dvou a půl letech věznění (Pankrác, Drážďany, Gollnow, Berlín-Moabit) nakonec v Berlíně-Ploetzensee 18. prosince 1942 v nedožitých padesáti letech popraven.

Vedle všech výše uvedených aktivit se agilní a světaznalý Sedmík zapojil také do činnosti svobodných zednářů v Československu. Jiřího Sedmíka můžeme zařadit do pomyslné druhé a možná až třetí generace meziválečných zednářů. Nebyl přítomen při zakládání dvou prvních zednářských líhní, tj. lóží Jan Amos Komenský a Národ. Nebyl přítomen ani při zakládání jejich odnoží na přelomu druhé a třetí dekády 20. století. Jiří Sedmík byl jako učeň zasvěcen v roce 1926, v následujícím roce se stal tovaryšem a o rok později – 3. ledna 1928 – mistrem.

Ve druhé polovině 20. let a především pak v letech třicátých jsou s jeho jménem spojeny téměř všechny aktivity, které měly československé zednářství zmodernizovat, demokratizovat, více společensky otevřít a zároveň pomoci hledat a vysvětlovat zednářské normy, myšlenky, symboly a ideály tak, jak byly běžné především v anglosaském světě.

Sedmíka můžeme zařadit mezi kosmopolitně cítící české zednáře, zároveň však u něj najdeme – a bez nadřazeného opovrhování – vždy i zpětnou vazbu k domácímu prostředí a především snahu o jeho pozvednutí a informační otevřenost. Jiří Sedmík byl aktivním členem některých organizací, jejichž činnost nebyla v českém prostředí přijímána jednohlasně pozitivně, ale které rozhodně pomáhaly prohlubovat zednářskou interakci. Mám na mysli např. jeho aktivní účast v badatelské lóži Quatuor Coronati či v Zednářské lize. Bez rozpaků můžeme Sedmíka označit jako toho, který otvíral českým zednářům okna do světa a snažil se tak činit nikoli z důvodů osobně prestižních, ale s vůlí přispět k pozitivní změně, zároveň byl i hlavním hybatelem a ideologem integračního procesu v rámci svobodného zednářství v Československu druhé poloviny 30. let, ze kterého vyšla NVLČs početně i ekonomicky posílena.

V roce 2014 byla Jiřímu Sedmíkovi in memoriam udělena Cena Václava Bendy a předána medaile „Za svobodu a demokracii“. Jeho osobnost připomíná i pamětní deska umístěná v Praze 6, v ulici Na Valech 10, na domě, kde Jiří Sedmík žil.